S dvojčaty přichází i průser 24
Náhle se otevřely dveře a první vyběhnul Gustav, za ním Georg, Tom a Bill. Najednou všechny ty fanynky začaly šíleně řvát a visely pohledy jen na těch čtyřech. To byla moje šance. Málokdo si mě všimnul, což mi naprosto vyhovovalo. "A ty seš jako kdo?" Vyjela na mě jedna holka kolem patnácti let. "Jejich kamarádka a osobní maskérka." "Spíš osobní kurva." Uslyšela jsem, jak někdo zakřičel z davu.
"A ty seš jako kdo? Hysterická nána?!" Zeptala jsem se s úsměvem černovlasé holky asi o pět let mladší než jsem byla já. Když jsem si ji líp prohlídla, došlo mi, že vzhledem neměla do Billa moc daleko. Jenže chování někdy dělá divy! Jen svraštila čelo, otočila se a šla za klukama do hotelu. Cestou jsem si vyslechla ještě hodně urážek na mojí osobu, ale byla jsem zvyklá. Byla jsem zvyklá od matky.
"Hodně štěstí!" Políbila jsem Billa v zákulisí a držela mu pěsti. Byl hodně nervózní. Tohle byl jejich první koncert na tomhle turné. Bill vyběhl na podio a náhle by na něm nikdo nepoznal, že ještě před chvílí se třásl jako ratlík. Začal ohlušující řev a do toho kluci začali hrát.
"A poslední písníčku bych chtěl věnovat Julče! Za to že jsi se mnou, ale hlavně za to, že jsi! Ich bin nicht ich!" Rozléhalo se halou a oči se mi zalily slzami. Po dlouhé době to však byly slzy štěstí a lásky.
Tři měsíce utekly jako voda a byl tu závěrečný koncert celého turné. I když mi bylo často špatně, tenhle koncert jsem si nemohla nechat za žádnou cenu ujít. Věděla jsem, že dneska si to kluci maximálně užijou. Můj vzhled se vůbec nezměnil, jen jsem si nemohla zvyknout, že se skoro pořád vidím v každým časáku. Každou chvíli totiž psali o tom, že je Bill zase volnej a podobný bláboly. Jenže nám to naštěstí s Billem pořád skvěle klapalo.
"Juli? Dneska nikam nechoď! Zůstaň prosím v posteli a odpočiň si." Nařídil mi Bill a já mu kývla na souhlas. Ještě než odešel mi dal pusu na čelo a já se na něj usmála. "Hodně štěstí." Prsty jsem naznačila, že mu budu držet palce. Jen co odešel jsem už přemýšlela, jak se dostat do zákulisí aniž by mě Bill mohl zahlédnout. Jak už jsem říkala, tenhle koncert jsem si nemohla nechat ujít! V rychlosti jsem na sebe hodila tričko a nějaký kalhoty, co byly zrovna po ruce a nenápadně jsem vyšla z pokoje za Billem.
Kluci už odešli hrát a tak jsem si vlezla do maskérny. Odtud jsem měla skvělej výhled na Billa i na ostatní. Pořád jsem nevěřila tomu, že někdo jako je on, opravdu je. A ne jen to! On je jenom můj! Z přemýšlení mě však náhle vytrhla ostrá bolest v břiše. Jako by mi někdo sevřel žaludek. Dostala jsem obrovský křeče do břicha a na chvíli jsem se nemohla ani pohnout.
Jen co to na chvíli přešlo jsem rychle vyběhla na chodbu a zapadla na nejbližší záchody. Pořád mě trápily tyhle nevolnosti, navíc jsem to už tři měsíce nedostala a tak jsem často přemýšlela, jestli nemám pro jistotu zajít na gyndu. Jenže jsem se tam bála jít. Namlouvala jsem si, že je všechno v pohodě. Ale dneska jsem byla přesvědčená, že už to vážně není v pořádku.
"…a navíc jsem to tři měsíce nedostala a připadá mi, že se mi i zakulatilo bříško." Dodala jsem a doktorka se na mě a usmála. "Tak se na to podíváme a uvidíme, v čem to vězí."
"Měla jste pravdu, opravdu jste těhotná. Vidíte, tady je hlavička…a tady…" Najednou se zarazila. "Chcete vědět, co to bude?" Chvíli jsem si to nechávala projít hlavou. Je pravda, že mám překvápka ráda, ale jestli bych vydržela nosit děcko aniž bych věděla jestli to bude holka nebo kluk? NE! "Ano, moc ráda." Přikývla jsem na její otázku. "Bude to kluk, maminko."