S dvojčaty přichází i průser 22
"A jak jste se vůbec seznámili?" Ptala se nás paní Kaulitzová nad hrnkem kafe. "Na manikúře." Vzpomněla jsem si. Bill se při tý vzpomínce usmál. "Vidím, že si dáváte na svých nehtech záležet stejně jako Bill." Usmála se na mě. "Já tam pracovala." Povzdychla jsem si a oplatila jsem jí úsměv. "Takže kosmetička?" Přikývla jsem a napila se kafe.
"A kdy plánujete svatbu?" Málem jsem se leknutím utopila v kafi. Začala jsem šíleně kuckat a sotva jsem popadala dech. Bill úplně zkameněl. "Mami, ehm…my žádnou svatbu neplánujeme! Vždyť nám je oběma 18!" Rozčílil se Bill a jeho mamka se rozesmála. "To byl jen vtip." Mrkla na nás lišácky a já si oddechla. Dost, že mě považuje za Billovu holku. Vždyť já s Billem ani nechodím! I když, co není může být…
Už bylo dost hodin a tak jsem chtěla jít domů. "Já už budu muset jít." Vstala jsem od stolu a ucítila jsem, jak mě Bill propaluje prosebným pohledem. "Ještě ne, zůstaň." Prosil mě očima. "A nechceš tu přespat?" Nabídla mi Simone s přívětivým úsměvem. S paní Kaulitzovou jsem si totiž začala tykat. "Teda, pokud o tebe nebudou mít rodiče strach." Dodala a mě se sevřelo srdce. "Ne, to určitě mít nebudou. Bydlím totiž sama." Odpověděla jsem urychleně a posmutněla. "Jestli ti to teda nebude vadit, Simone, tak bych tu ráda zůstala." "Kdepak, ať se mládí vydovádí!"
"Bille?" "Co je?" "Můžu zamknout?" "Už zas? No jasně…" Bill sáhnul do nějakýho šuplíku a zamknul. "Díky, už sem mnohem klidnější!" Oddechla jsem si a svalila se na postel. Bill byl tak roztomilej! Měla jsem na sobě zase svoje "pyžamko" a Bill byl jenom v boxerkách. "Tobě to tak slušíí…jak psovi ušíí!" Uchechtla jsem se a Bilda po mě mrsknul polštářem.
"Ehm, Juli?" "Hmm?" "Když už tě máma považuje za mojí holku, nechtěla bys se mnou chodit?" "Moc ráda, jen mám strach, aby to nebylo stejné jako vždycky." Podívala jsem se mu nejistě do očí. "Nebude, slibuju!" "Bille?" "Co?" "Miluju tě!" "Taky tě miluju!" Špitnul mi do ouška a něžně mě políbil.
"Víš, že ti ty dredy vážně moc sluší?!" Rozesmál se Bill, když jsem ho začala jedním dredíkem lechtat na bříšku. "No ne? A já už myslela, že kvůli tobě půjdu dohola." Ušklíbla jsem se na něj a Bill vytřeštil oči. "Jen to ne!" Zaklel a já se ho rozhodla umlčet polibkem.
Bill se na mě po chvíli mazlení nejistě zadíval. "Co je?" Nechápala jsem jeho reakci. "Víš, moc tě chci, ale na druhou stranu na tebe nechci spěchat." Pohladil mě po tváři. "Vůbec nespěcháš." Usmála jsem se na něj a pomalu mu vedla ruku až…
S Billem to bylo úplně jiné, než s ostatníma. S každým jeho dotykem mnou projela vlna vzrušení a ještě větší touha. Nebylo to jen o tom užít si a pak nazdar. Cítila jsem to. Věděla jsem, že to myslí vážně. Tahle noc byla tou nejkrásnější v mém životě.
"Miláčku, vstávej." Ucítila jsem lehký polibek a otevřela jsem ospale oči. Překvapeně jsem zamrkala, když jsem uviděla, jak se nade mnou sklání Bill a usmívá se od ucha k uchu. "Takže to nebyl jen sen?" Zeptala jsem se ho s obavou v hlase. "Ne, žádný sen." Rozesmál se Bill a objal mě. Cítila sem se jako v pohádce. V Billově náručí jsem si připadala jako v jiném světě. Jako ve svém pravém světě, který jsem vyhledávala a kam jsem se tolikrát schovávala před vším a před všemi.
"Cože? Na tři měsíce?" "No, je to tříměsíční turné, tak asi jo!" Ušklíbnul se Tom a mě se rozlil úsměv na tváři. "Jupíí! Waw, to je super!" Vylítla jsem čile od stolu a pověsila se Tomovi na krk. Vážně jsem tomu sotva věřila, že pojedu s nima na turné. "Ale asi by sis co nejdřív měla sbalit. Pojedeme už zítra ráno, dredoune!" Zatáhnul mě Tom za kroužek v nose. "Jauvajsky." Podívala jsem se na něj ublíženě, zatím co se mi smál.
Tom se naprosto vyžíval v týhle přezdívce, protože byl šťastnej, že už není jedinej, komu říkají dredoun nebo dredař. Zatáhla jsem ho za jeho dredy a skočila Billovi, kterej seděl na gauči, na klín. "Tak já si půjdu domů sbalit." Rozzářila jsem se a nebyla jsem k zadržení. "Fajn, já půjdu s tebou." Vylítnul z pohovky Bilda a řítil se za mnou.