S dvojčaty přichází i průser 21
"Vážně to tak chceš? Já to myslel jako vtip!" Snažil se mě od toho na poslední chvíli odradit Tom, když jsem čekala, až přijdu na řadu. "Tome, spíš bych ti měla děkovat." Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a znuděně si zívla.
Konečně na mě přišla řada. Domluvila jsem se s Karen, která mi měla dělat dredy, že mi nejdřív do mých červených vlasů udělala ještě černý a modrý pramínky a teprve pak z nich začne dělat dredy. Ona souhlasila, asi měla ráda originální nápady stejně jako já, jen Tom se při mým nápadu chytal za hlavu.
"Ale vážně ti to sluší! Čekal jsem, že to bude mnohem horší, když si ještě chtěla ty pramínky. Ale vypadá to skvěle!" Pochvaloval moji hlavu snad už po stý Tom. Jen jsem se na něj pobaveně koukla a on se nevinně usmál. Byli jsme právě na cestě k němu domů. Popravdě jsem doufala, že bude Bill doma a všechno mu vysvětlím. Huh, a taky jsem doufala, že se mě nelekne. I když, já se sebou byla spokojená. Popravdě řečeno jsem nikdy nechtěla bejt stejná, jako ostatní.
"Bille?! Už sem doma!" Zařval Tom na celej dům, jen co za náma zavřel dveře. "Tak klidně zase můžeš vypadnout." Byla slyšet odpověď ze shora. Předpokládala jsem, že z jeho pokoje. "Vyjdi nahoru, sou tu druhý dveře nalevo." Pošeptal mi Tom a šel si zapnout do obýváku telku.
Stála jsem před dveřmi od toho pokoje. Vůbec se mi nechtělo jít dovnitř. Chvěla jsem se po celém těle a bála se jeho reakce. Ale představa, jak mě Bill nenávidí mě štvala mnohem víc. Zhluboka jsem se nadechla a potichu jsem vzala za kliku.
"Říkám ti na rovinu, vypadni! Nechci s tebou vůbec mluvit, Tome!" Hudral Bill a čuměl někam z okna. "Ale já s tebou jo!" Bill sebou okamžitě trhnul, když uslyšel můj hlas. Stočil svůj pohled ke dveřím, kde jsem stála já a vykulil na mě oči. "Julčo? Jsi to ty?" Čuměl na mě s pusou dokořán a já se rozhodla, že ho nepustím ke slovu, dokud mu to všechno nevysvětlím.
"Bille! Já fakt s Tomem nic nemám, věř mi! To tohle bylo to překvápko na kterým jsme se domluvili." Jednou rukou jsem si ukázala na dredy a druhou jsem stále ještě svírala křečovitě kliku, kdyby se na mě najednou rozeřval, abych měla šanci před ním prchnout. Ale Billova reakce byla poněkud jiná. "Já jsem takovej wůl!" Bill se zvednul a šel ke mně. Zavřela jsem za sebou dveře a padla mu kolem krku.
"Juli, promiň, že jsem říkal, že seš povrchní! Měl jsem strašnej vztek, že Tom ví něco, co já ne!" "Tak si myslím, že ten tě má prokouklýho víc, než si myslíš!" Obejmula jsem ho. "Bille?! Mám tě moc ráda." "Já tebe taky Juli. Moc mě mrzí všechno co…" "Psst!" Dala jsem mu prst na rty. Koukla jsem se mu do očí a začala ho líbat.
"Ale mami, tam nechoď!" Slyšeli jsme s Billem jak se k nám po schodech řítí tajfun. "MAMI! Bill tam má návštěvu!" Řval Tom, ale to už jeho mamča vpadla Billovi do pokoje. Odtrhla jsem se od Billa a pohlédla do rozzuřeného obličeje - jinak hezké paní. "Dobrý den." Vykoktala jsem ze sebe trochu vyjukaně, ale než Bill stačil cokoliv říct podala jsem paní Kaulitzové ruku.
"Já jsem Julie. Julie Fullerová." Vykoktala jsem ze sebe zaskočeně. "Těší mě. Bille, neřekl si mi, že máš děvče!" Otočila se na Billa, který začal rudnout. Z chodby bylo slyšet jen chrochtání. To se asi Tom marně snažil zadržet záchvat smíchu. "Ale…my…" Koktal zmateně Bill. "To nevadí. Promiňte, že jsem sem tak vtrhla, ale…" Nejspíš si vzpomněla proč vůbec přišla. "…BILLE, JESTLI JEŠTĚ JEDNOU NAJDU TVOJE ŠMINKY V KUCHYNI U JÍDLA, TAK TI JE VYHODIM!" Zakřičela tak silně, že jsme si všichni nenápadně zacpali uši a hodila po Billovi tužku na oči, lak, černý stíny…