S dvojčaty přichází i průser 18
"Bille, jdi se umýt první, já půjdu hned po tobě." Pobídla jsem ho a Bill přikývnul. Vratkými krůčky odešel do koupelny a o půl hodinky později už vycházel s trošku střízlivějším výrazem. "Do půl hoďky jsem zpátky." Oznámila jsem mu a zavřela jsem za sebou dveře. Odmalovala jsem se a vlezla si pod sprchu. Zavřela jsem oči a uzavřela se sama do sebe. Strašně ráda jsem takhle utíkala před světem. Nic jsem nevnímala, jen bubnování kapek na kůži a svoje pocity.
Navlíkla jsem na sebe starší tepláky a triko, v kterých normálně spím. Sepnula jsem si vlasy gumičkou a šla za Billem do ložnice. "Už jsem tu, promiň, že mi to tak trvalo." Hodila jsem po něm omluvným pohledem, ale hned jsem zmlkla, když jsem si všimla, že Bill chrní v postýlce jako nemluvně. Potichounku, abych ho neprobudila jsem si k němu vlezla a zavrtala se k němu pod peřinu. Chvíli jsem ho jen mlčky pozorovala, ale nakonec jsem si řekla, že už je čas jít spát. "Dobrou noc." Opatrně jsem se nad něj nahnula a políbila ho na ústa.
"Vlezte mi všichni na záda! Nesnáším vás! Už mi víckrát nelez do pokoje, slyšíš?! Nenávidím tě! Jak ses sem vůbec dostala? To kvůli tobě se pořád zamykám…" Celá jsem se třásla a po tvářích mi stékaly teplé slzy. Někdo mi je opatrně setřel a rukou mě jemně pohladil po tváři. "Juli, probuď se, jsem u tebe." "Nech mě bejt! Vím, že ty mě taky nesnášíš…tak proč mi nedáš pokoj?" Mluvila jsem ze spaní. Bill do mě lehce žďuchnul, abych se probrala. Pomalu jsem otevřela oči. Celá jsem se chvěla a byla jsem zpocená. Nejistě jsem se rozhlídla kolem sebe a teprve když jsem uviděla jeho dvě laskavá očka, ulevilo se mi.
"Bille?" Bezmyšlenkovitě jsem se k němu vrhla a objala ho kolem krku. Byla jsem vyděšená. "Asi si měla noční můru." Pohladil mě starostlivě po tvářích a lehounce mě políbil na čelo. "Můj život je noční můra." Sklopila jsem nejistě zrak, ale přitulila jsem se k němu blíž. Mlčky mě obejmul a přitisknul se ke mně.
"O kom se ti zdálo?" Vyzvídal Bill. "O matce." Odpověděla jsem nejistě. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila a tak jsem nevěděla, zda bych to měla říct Billovi. Vždyť jsem ho znala jen pár dnů! "Proč jí nemáš ráda?" Ptal se dál Bill. "Spíš by ses měl ptát, proč ona nenávidí mě!" Odporovala jsem mu. "Nechceš se mi svěřit?" Usmál se na mě přívětivě. "A zůstane to mezi náma?" Zeptala jsem se nejistě. "Pravý skautský." Mrknul na mě Bill a já se rozhodla, že jemu se snad můžu svěřit.
"Čím bych měla začít? Asi snad tímhle: jako malá jsem měla všechno. Mámu, tátu, prostě milující rodinu. Jenže pak se to všechno nějak zhroutilo a já jsem jim potom už nestačila. Máma tak přišla znova do jinýho stavu. Byli mi tenkrát tři, když se ségra narodila. Všichni lítali jen kolem ní a já nikoho nezajímala. Přesto sem byla na ségru hodná a věnovala sem se jí. Jenže jí naši rozmazlili, dávali jí všechno co chtěla. Byla prostě mazánek. Žít s nima pod jednou střechou byly muka. Ségra byla pěkně vychcaná! Dělala mi samý naschvály. Třeba si vymejšlela že mě viděla v parku hulit. Rodiče jí to všechno žrali a já tenkrát poznala, že u nich nikdy nebudu mít oporu ani zastání, jako má ona. Došlo mi, že mě nikdy nebudou mít rádi jako ji." Odmlčela jsem se na chvíli a pak pokračovala dál.
"Nikdy sem nebyla extra šikovná či tak něco. Ve škole sem byla průměr a rodiče mi proto nadávali. Nestačilo jim, že by měli průměrnou dceru. To bylo pořád: "Linduška dostala jedničku, Linduška vyhrála v tancování…" bylo mi z nich na nic! Na takový kraviny jako tancování sem vážně kašlala. Byla sem celkem výtvarně nadaná a tak mě naši poslali na kosmetičku. To byla jedna ze dvou věcí co pro mě kdy udělali. Jak mi asi mohlo bejt? Těšila sem se na 18 narozky, jako na svoje vysvobození. A taky že to byla moje záchrana! Rodiče mi pak ještě mile rádi koupili byt, aby se mě zbavili. Mimochodem to byla ta druhá věc, kterou pro mě udělali."