S dvojčaty přichází i průser 15
Málem jsem se na místě počůrala smíchy. Ani ne za pět sekund se stalo to, co jsem očekávala. "BOŽE!! Co to doprdele je??" Zaječel přidušeně Tom a z očí mu začaly téct slzy. Vytrhl mi kýbl z ruky a natočil ho až po okraj ledovou vodou. "Víš, Tomine, kdybys nebyl takovej sobec a žrout, jako ty bezpochyby seš, možná by sis pak všimnul, že tam Gustav restoval čili papričky." Smála jsem se mu a Bill se ke mně přidal, když mu to všechno došlo. Tom nás jen probodnul zuřivým pohledem a s nadějí vychlemtal celej kýbl…marně. Začal jako vichřice lítat po domě a řvát, že mu upadne huba.
S Billem jsme zůstali v kuchyni sami. Na to jak melu, nezmohla jsem se teď na víc než… "Díky." "Za málo." Usmál se na mě promočenej Bill a naklonil se ke mně. Chvíli si mě jen mlčky prohlížel, což mě dost znervózňovalo. "Co je?" Vyjela jsem na něj naštvaně. "Koukám, jestli už máš ten nos v pohodě." Opověděl spěšně Bill a zrůžověl. Ne! On se přímo červenal!
"Jo, myslím, že to přežije." Usmála jsem se na něj pobaveně. Bill se mi upřeně zadíval do očí. Nemohla jsem se od těch jeho vůbec odtrhnout. Vzpomněla jsem si, jak se na mě díval v tom parku. Už zase jsem se v těch jeho očkách úplně utápěla. Cítila jsem jeho zrychlený dech na tváři a oběma nám srdce tloukla jako o život. Bill mě třesoucíma se rukama opatrně chytnul za boky, jako by se bál mojí reakce.
Měla jsem obrovskou chuť ho políbit a on na tom byl asi stejně. Pomaličku jsem se k němu naklonila a on si mě k sobě přitáhnul blíž. Byla jsem mu tak blizoučko. Cítila jsem, jak se celá chvěju. Málem se moje rty dotkly těch jeho, kdyby se z obyváku neozvala obrovská rána. Pak už jen bylo slyšet sklo, jak se rozbijí o zem a tupý náraz…
"Jak si mohl omylem prokopnout televizi??!" Nadávala jsem Tomovi a v duchu se smála tomu, jak absurdní výmluvu si vymyslel. "Já fakt nic, nemůžu za to. To ta televize!! Prostě najednou spadla!" Bránil se Tom a mě bylo hned jasný, že se jen vymlouval. Ale stejně byl roztomilej, když byl v rozpacích. "To chceš jako říct, že se ta televize rozhodla, že zkusí bangee-jumping?!?" Zavrtěl Gustav nechápavě hlavou a Tom ho za odměnu provrtal zlostným pohledem.
"Vážně! Věř mi Julčo! Sakra proč bych jí asi schválně shazoval?" Rozhodil Tom bezmocně rukama a málem shodil vázu. "Takže ona se vlastně naštvala a sama skočila z tý police, že jo?" Usmála jsem se na něj pobaveně. "Vlastně Gustav měl pravdu s tím bangeem, co? A nebo prostě jen chtěla skočit s padákem a on se jí nerozevřel, že mám pravdu?" Škodolibě jsem pozorovala Toma, jak jeho mozkovým závitům hrozí přetížení.
"Úplnou!" Souhlasil Tom a omluvně se na mě podíval. Abych byla upřímná, telka mi byla ukradená. Byl to šunt a vlastně byl docela div, že ještě vůbec fungovala, ale vychutnávala jsem si Tomovu bezmocnost. Já vím, že jsem mrcha a klidně mi to řekněte! "Jsi mrcha Julie Fullerová!!!" :D
K večeru už bylo všechno O.K. Telku jsem s pomocí kluků hodila do kontejneru a Tom už se mi nesnažil věšet bulíky na nos. Dokonce ho už i přestala pálit huba od těch papriček a tak byl rád, že to ve zdraví přežil. Ale stejně bych ho nejradši seřvala. Bylo mi do pláče, když jsem si uvědomila, že tak málo stačilo k tomu, aby jsme se s Billem políbila. Vrrr!
K večeři jsem objednala pět pizz, protože se nikomu už do vaření nechtělo a navíc jsme tady alespoň měli jistotu, že to bude poživatelný. A pro Toma jsem dokonce objednala jednu SPEŠL pizzu. Každýmu jsem do klína hodila tu jeho (jasně že v krabici) a všichni jsme si začali pochutnávat, jenom Tom když tu svou uviděl málem vybouchnul vzteky a začal mě škrtit.