S dvojčaty přichází i průser 14
Fotečka na památku nezaškodí, že? Usmála jsem se pro sebe škodolibě. "Kluci, řekněte sýr." Utahovala jsem si z nich a zmáčkla spoušť. Foťák jsem pak důkladně schovala a natočila kýbl s vlažnou vodou. Šplouch. Gustav se začal probírat, ale s Billem to ani nehnulo.
"Bille! Ty prase! Vypadni ze mě!" Ječel na nic netušícího, podřimujícího Bilínka Gustav, ale Bill se ani nehnul. "Asi tady budu muset udělat rybník." Zašklebila jsem se na Gustava, kterýmu nejspíš docvaklo, co chci dělat. Díval se na mě chudáček úplně umučeně, když jsem natáčela další kýbl a u toho si prozpěvovala "plavala husička po Dunaji".
"Julinko! Já sem přece tvůj kámoš! Buď na mě hodná! Nemůžeš ho ze mě jednoduše svalit a pak na něj vychrstnout ten kýbl???" Udělal na mě Gusťa psí očka. "Ale jo, můžu." Usmála jsem se na něj šibalsky. "Můžu, ale nechci." Chrstla jsem na ně druhej kýbl, tentokrát s ledovou vodou.
Gustav okamžitě zaječel, ale to už do kuchyně přiběhnul Georg a tak jsem si Gustíka přestala všímat. Georg mi ochotně podával náplast a tak jsem se na něj vděčně usmála. "Juj, ty seš hodnej." Mrkla jsem na něj, když se mi snažil tu náplast nalepit na prst. "Ale možná bys nejdřív mohl tu náplast rozbalit. Třeba by tam pak držela líp." Gustav rázem přestal nadávat a začal se smát až probudil Billa. Georg zrůžověl (jak roztomilé :D) a snažil se mi tu náplast tam přilípnout. No ne, povedlo se!
"CO tady sakra dělám?" Bill nechápavě čuměl Gustavovi do rozkroku, zatímco jsme s Georgem chcípali smíchy. "Slez ze mě Bille! Já myslel, že nejseš buzerant!" Nadával mu Gustav, kterýho ten smích hodně rychle přešel. Bill rychle vstal, ale narazil do mě a fláknul mi loktem do nosu. Zaskučela jsem bolestí a chytla si nos. Bill se pohotově ke mně otočil, ale jakmile uviděl, že mi z nosu kape červená a prásknul sebou znova na chudáčka Gustava. Ten už začal dost nepříčetně nadávat.
Georg už to nevydržel a tak pro jistotu běžel na záchod. "Prej neváží ani padesát kilo! Hovno trpí anorexií! Takový kecy. Ty bulváry si pěkně hnusně vymejšlej. Váží určitě přes tunu!" Nadával Gustav a snažil ze sebe dostat Billa. "Tak já ti s ním pomůžu." Řekla jsem nakonec, když už Gusťa vypadal na prášky. "Ty seš zlato!" Rozzářil se na mě šťastně a já se nevinně usmála. "Já vím."
Už zase jsem vzala do rukou kýbl a do třetice ho napustila (tentokrát vařicí) vodou. Gustav se na mě díval s očima plnýma zoufalství, naopak já úplně zářila. "Opovaž se to na mě vylejt! JULIE! Uděláš to a zabiju tě!" Vřískal na mě Gustav, jako smyslů zbavenej. "Doufám, že mi zaplatíte pohřeb." Mrkla jsem na Gustíka a vylila kýbl Billovi přímo na hlavu (tzn, že Gustavovi mezi nohy :D)
Bill se konečně probral a svalil se z Gustava, kterej letěl do koupelny a řval jak mohl. "CO SE TO TU DĚJE?" Přilítnul do kuchyně Tom jak torpédo a když uviděl Billa, promočenýho jako slípku, smíchy se svalil na zem. "Nic, vůbec nic. Jenom Bilda si tu dal menšího šlofíka." Odpověděla jsem mu se smíchem a držela si u nosu papírovej kapesník, co byl zrovna po ruce.
Nakonec jsem si v umyvadlu namočila hadr a chtěla si ho připlácnout na zátylek, kdy mi ho Bill sebral, odhrnul mi vlasy a opatrně mi ho přiložil na krk. Tom toho využil a vrhnul se na opuštěnej hrnec. "Myslím, že dneska zůstanete o hladu." Smál se po chvíli škodolibě Tom a ukazoval nám prázdnej kastrol.