S dvojčaty přichází i průser 11
Georg mi s úsměvem podal ruku a vtáhnul mě k nim do pokoje. "Georg." Mrknul na mě a pohledem mě sjel od hlavy k patě. "Julča. Heh, já su tak šťastná, že tě poznávám. Jen doufám, že nejsi jako ti dva! Jak to z Gustíkem zvládáte, že přežíváte ve společnosti těhle dvou…ehm….jak je jen nazvat?" Ukázala jsem ledabyle za záda, kde se Bill (marně :D) snažil Tomovi pomoct vlízt do pokoje. Místo toho ho Tom stáhnul k sobě na garáž. Gustík (šikula) za nima rychle zavřel okno a my se s Georgem mohli smíchy pochcat.
Za chvíli Tom s Billem přišli na to, že ten dům má dokonce i dveře a tak se přece jen dostali zpátky ke Gustavovi do pokoje. Sice jim to trvalo, ale co si budeme nalhávat…na jejich myšlení to byl docela výkon. "Ty asi nebudeš žádnej andílek, co?" Mrknul na mě Bill a já se jen zaculila. "Myslela jsem, že už si zjistil, že já sem ďáblík." Poslala jsem mu vzdušnou pusu a Bill pochopil, že narážím na ten červenej lak, kterej mimochodem ještě stále měl na rukou.
"To by teda souhlasilo! Jakejpak andílek?!" Nadával Tom a probodával mě pohledem. To nás znovu všechny (až na Toma) rozesmálo. "Gusťo, proč si pro mě poslal zrovna Toma?" Napadlo mě. "Protože se sám nabídnul." Pokrčil rameny. "Ale já myslela z jakýho důvodu, ne proč zrovna jeho." Objasnila jsem mu svý myšlenkový pochody. "Jo táák! No proto, že.." Ale do rozhovoru se nám vložil Bilíno. "Víš, kvůli mně a Tomovi si přišla o práci a tak jsme ti chtěli navrhnout…" Tentokrát mu však do řeči skočil Tom. "…jestli bys nechtěla bejt Billova…" Zajiskřilo mu šibalsky v očích a na chvíli se odmlčel.
"Co? Co Billova?" Vyvalila jsem na všechny kolem sebe svoje modrý kukadla a málem jsem zapomněla dejchat. Jen jsem s nejistotou čekala, co z nich zase vypadne. "Jestli bys nechtěla bejt maskérkou skupiny Tokio Hotel, víš? Celý skupiny!" Zavrčel na Toma naštvaně Bilík a zdůraznil poslední větu. "Že váháš." Radostně jsem zavýskla a skočila Billovi kolem krku. Ten na mě jen překvapeně zamrkal a já v sobě začala dusit smích.
"A co my?" Tvářili se naoko naštvaně ostatní. Jen jsem se ušklíbla a všechny je povalila na zem. Chvíli jsme se tam všichni váleli a dělali kraviny, dokud…
"Promiňte, že ruším, ale chtěla jsem se zeptat, jestli nemáte náhodou hlad." Usmívala se na nás laskavě nějaká paní, která vtrhla do dveří a se zájmem si mě prohlížela. "NE, mami. Kolikrát ti mám říkat, abyste klepali?" Vyjel na ní podrážděně Gustav. Bylo mi jí trochu líto, protože Gustav na ni byl přehnaně hnusnej.
"Dobrý den, já sem Julie." Podala jsem jí s úsměvem ruku a jí se rozzářil obličej. "Já jsem Gustavova maminka, těší mě." Na to se otočila a zmizela někde na chodbě. "Já se z ní jednou zblázním!" Nadával Gustav a kluci přikyvovali. "Cože? Vždyť je milá! Co já bych za ní dala." Hlesla jsem a kluci se na mě nechápavě podívali. "To neřešte, kde že vlastně máte zkušebnu?" Napadlo mě rychle změnit téma.
"V garáži." "Nechcete mi zahrát?" Udělala jsem na ně psí očka a nehodlala se jen tak vzdát. "Prosím, prosím." Začala jsem mrkat a dělat na ně andílkovský pohledy. Kluci se nakonec nechali překecat a tak jsme šli do garáže. Bill mi podal cédéčko. "Tak si vyber jakou." Koukla jsem se na zadní stranu. Nikdy jsem žádnou neslyšela a tak mi to v podstatě bylo k ničemu. Nakonec jsem se rozhodla to brát podle názvu písniček. "Já nejsem já." Rozhodla jsem, Bill se na mě usmál…a začali hrát.
"Waw, ta byla nádherná!" Tleskala jsem nadšeně a Bill se rozzářil. Kluci taky byli rádi, že se mi to líbilo, ale nedávali to na sobě tak znát jako on. "Pro tebe máme přídavek." Mrknul Tom na Billa a ten jen protočil oči v sloup a neochotně mu podal mikrofon a šel si sednout ke mně. "Tahle písnička se jmenuje Schwarz." Huhlal Tom něco podobnýho do mikrofonu a pak začal zpívat.