FF-Rap-upíři
9. 9. 2007
Ahojík! jmenuju se Amy Spierová. je mi 17 let, jsem ,,raperka" a mám jednu zvláštnost. Jsem upír. Dědí se to už od mé praprababičky, která milovala už odmala úplněk. Jednou se vydala za ním a uviděla dva bíle zářící tesáky. Moc se jí líbily a šla se zeptat jejich majitele co to má za zuby. Ten(upír) chvíli přemýšlel ale potom jí dal jakejsi bonbónek plnej upířího hnusu. Kat-moje praprabábi- jej snědla a je to!
Protože jsem to zdědila po matce a otci, bydlíme blízko městečka a nějakého lesíka. jdeme se zase jednou projít. Oči se mi při pohledu na měsíc zablesknou, nadvznesu se a kolem mne to bíle září. vytáhnou se mi zuby, znovu se mi zablýskají oči a někde vzadu na zádech cítím jakoby křídla. Ale doopravdy nejsou vidět. Proto létám. Mám křídla ale vím o tom jen já a ostatní upíři. ,,Amy je vyvolená" slyším za sebou. otočím se a kolem mne se začínají scházet upíři. Všeci Padli k zemi. ,, česnek" řeknu jen chladně a pomalu padám k zemi. Jsem nepravý upír. Praprabábi totiž sežrala ten bonbon a od toho je upír.Cítila jsem jen kolem sebe slabý závan vzduchu. Někdo kolem mě procházel. Co se stalo s rodičema? V tom přiblblým svitku bylo, že nepravej upír(napůl člověk napůl upííír) je až od toho PRAPRA. Jsem v úzkosti. Otevřela jsem oči a slyším. ,,Meky! Chytni tohohle, já vemu tuhle." Sbírají upíry.Chtějí nás vyhubit! Mě tam nechali s našima a několika zbylímy upíry ležet. Byla jsem velice slabá, ale přesto jsem se zvedla. A to jsem neměla dělat. otec měl useknutou hlavu, chyběly mu ruce, a vedle něj byl zbytek z matčina těla. Pouze nohy, břicho a hrudník. Rozbrečela jsem se, vyskočila jsem na nejbližší větev a vyskákala jsem až na vrchol toho stromku.
Porozhlédla jsem se po zbylích upírech. V každém z nich byl šíp namočený v česneku. Chvíli jsem bezmocně přeskakovala z jednoho stromu na ty další. Vyběhla jsem do městečka. V ulícich by se zdálo, že tam nikdo nejni. Ale mám moc vysoký sluch. O tři bloky dál šly čtyři nebo pět postva. Ozval se můj žaludek. Krev. Chtěla jsem se kousnout do ruky, ale někdo mě chytil. Neslyšela jsem jej. Jak to? S páskou přes oči jsem někam odcházela s tím někým. Člověk to být nemohl. Počkala jsem na nejvhodnější chvíli a vytrhla se mu z jeho sevření mích rukou. Strhla jsem pásku a uviděla ženskou postavu a vedle ní mužskou. Byl to jeden z upírů? ,,Amy! jsi naše vyvolená!! pokračuj za námy!" mávaly na mě ty dvě postavy mizící v lesíku. Chtěla jsem jít ale mé uši zaslechly dvě postavy. Urychleně jsem se ohlédla. Stálo tam ale pět postav, znovu mužských. ,,Co tu děláš? " zeptal se mě klidný hlas. ,, To, co ty ne!" odpověděla jsem chladně. Jeden z nich šel ke mně. byl to blonďák, ke všemu tomu člověk. ty čtyři postavy odešly. Chtěla jsem jít taky pryč, ale chitil mě za ruku. když viděl, že mám tesáky, zbledl pustil mě a padl k zemi. Napadla mě celkem dobrá věcička. Když ho nechcu zabít, proč si z něj nevystřelit? Rozhlédla jsem se kolem. Provaz, strom. Obvázaka jsem ho kolem pasu, kolem ramen a nohou a zavízala za větev. Visel tam bezmocně ve vzduchu. Před něj jsem dala papírek se svým jménem, číslem a smajlíka. Vznesla jsem se a odlétla domů. Celou noc jsem nemohla spát
Protože jsem to zdědila po matce a otci, bydlíme blízko městečka a nějakého lesíka. jdeme se zase jednou projít. Oči se mi při pohledu na měsíc zablesknou, nadvznesu se a kolem mne to bíle září. vytáhnou se mi zuby, znovu se mi zablýskají oči a někde vzadu na zádech cítím jakoby křídla. Ale doopravdy nejsou vidět. Proto létám. Mám křídla ale vím o tom jen já a ostatní upíři. ,,Amy je vyvolená" slyším za sebou. otočím se a kolem mne se začínají scházet upíři. Všeci Padli k zemi. ,, česnek" řeknu jen chladně a pomalu padám k zemi. Jsem nepravý upír. Praprabábi totiž sežrala ten bonbon a od toho je upír.Cítila jsem jen kolem sebe slabý závan vzduchu. Někdo kolem mě procházel. Co se stalo s rodičema? V tom přiblblým svitku bylo, že nepravej upír(napůl člověk napůl upííír) je až od toho PRAPRA. Jsem v úzkosti. Otevřela jsem oči a slyším. ,,Meky! Chytni tohohle, já vemu tuhle." Sbírají upíry.Chtějí nás vyhubit! Mě tam nechali s našima a několika zbylímy upíry ležet. Byla jsem velice slabá, ale přesto jsem se zvedla. A to jsem neměla dělat. otec měl useknutou hlavu, chyběly mu ruce, a vedle něj byl zbytek z matčina těla. Pouze nohy, břicho a hrudník. Rozbrečela jsem se, vyskočila jsem na nejbližší větev a vyskákala jsem až na vrchol toho stromku.
Porozhlédla jsem se po zbylích upírech. V každém z nich byl šíp namočený v česneku. Chvíli jsem bezmocně přeskakovala z jednoho stromu na ty další. Vyběhla jsem do městečka. V ulícich by se zdálo, že tam nikdo nejni. Ale mám moc vysoký sluch. O tři bloky dál šly čtyři nebo pět postva. Ozval se můj žaludek. Krev. Chtěla jsem se kousnout do ruky, ale někdo mě chytil. Neslyšela jsem jej. Jak to? S páskou přes oči jsem někam odcházela s tím někým. Člověk to být nemohl. Počkala jsem na nejvhodnější chvíli a vytrhla se mu z jeho sevření mích rukou. Strhla jsem pásku a uviděla ženskou postavu a vedle ní mužskou. Byl to jeden z upírů? ,,Amy! jsi naše vyvolená!! pokračuj za námy!" mávaly na mě ty dvě postavy mizící v lesíku. Chtěla jsem jít ale mé uši zaslechly dvě postavy. Urychleně jsem se ohlédla. Stálo tam ale pět postav, znovu mužských. ,,Co tu děláš? " zeptal se mě klidný hlas. ,, To, co ty ne!" odpověděla jsem chladně. Jeden z nich šel ke mně. byl to blonďák, ke všemu tomu člověk. ty čtyři postavy odešly. Chtěla jsem jít taky pryč, ale chitil mě za ruku. když viděl, že mám tesáky, zbledl pustil mě a padl k zemi. Napadla mě celkem dobrá věcička. Když ho nechcu zabít, proč si z něj nevystřelit? Rozhlédla jsem se kolem. Provaz, strom. Obvázaka jsem ho kolem pasu, kolem ramen a nohou a zavízala za větev. Visel tam bezmocně ve vzduchu. Před něj jsem dala papírek se svým jménem, číslem a smajlíka. Vznesla jsem se a odlétla domů. Celou noc jsem nemohla spát
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Amy nechceš mně kousnout do krku že by se napila krve tak se necham
Red
(Adam, 22. 10. 2023 20:49)